Před skoro dvěma tisíci lety jmenoval údajně císař Caligula svého koně senátorem. Před pár dny jmenoval exsenátor Jiří Vyvadil mě svým zástupcem a pověřil mě prostřednictvím facebookové skupiny Neprojdou organizováním blokace průjezdu amerického konvoje. Takřka surrealistický scénář měl přitom zcela nenápadný začátek.
Pana Vyvadila pozoruju delší dobu a jeho zcela fanatický obdiv k čemukoli ruskému mě fascinoval. Stejně jako jeho fanatická nenávist ke všemu americkému. Jsem přesvědčen, že pokud zrovna neplodil slohově chabá a gramaticky bídná obvinění Spojených států z války na Ukrajině, světového hladomoru a vzestupu Andreje Babiše, přemýšlel o tom, jak na ně hodit vymření dinosaurů.
Nejsem nijak velkým fanouškem americké zahraniční politiky, ale tento mindset pana Vyvadila mě vedl k vytvoření jistého obrázku.
Obrázek tehdy nasbíral nějakých 400 lajků a něco kolem 80 sdílení – a já mohl usnout spokojen, neboť jsem promarnil další den. Reakce ale na sebe nenechala dlouho čekat. Jelikož jsem pana Vyvadila v příspěvku s obrázkem označil, fotky si všiml a kontaktoval mě přes vzkaz na mojí zdi dotazem, zda jsem na jeho straně nebo proti němu.
Rozhodl jsem se, že si z něj trošku udělám srandu a budu mlžit. Nakonec ale přešel k věci, a tou byl právě obrázek s kolem. Vymyslel jsem tu v podstatě nejhloupější a nejprůhlednější interpretaci daného obrázku tak, abych pana Vyvadila nechal ještě chvíli v nejistotě. S pomocí mého kamaráda Robina Kvapila se stalo skoro nemožné. Pan Vyvadil nám uvěřil, že jsme na jeho straně, a dokonce jsme ho dojali (viz screenshot diskuse).
Věci nabraly poměrně rychlý spád. Nadšen naším odhodláním založil skupinu Neprojdou, která měla za cíl organizovat blokaci amerického konvoje a sdružovat lidi sympatizující s Putinovým režimem a Vyvadilovým zvráceným viděním světa.
A mě a Robina jmenoval správcem. Upozorňuji, že pokud zrovna mě si vybere samozvaný „velitel“ proruských sil jako svého „zástupce velitele“, dost to svědčí o jeho důvtipu, schopnostech a prozíravosti. Hůř by si mohl vést jen v případě, že by si vybral Baracka Obamu a prezidenta Porošenka.
V tuto chvíli jsme začali vážně pochybovat o tom, zda nás buď Vyvadil netrolluje, nebo zda netrpí nějakou masivní kognitivní dysfunkcí. Vůbec se neobtěžoval s prohlížením našich profilů. Vůbec se neobtěžoval s jakoukoli kontrolou. Začali jsme do skupiny zvát lidi. Nutno říct, že Vyvadil především lidi své. My zase naše.
Vyvadil byl sám natolik bystrý, že odklikával žádosti o vstup všem včetně Erika Taberyho, Jindřicha Šídla nebo Jakuba Jandy – a následně se divil, že se ve skupině nachází. Pečlivě jsem mazal příliš očividné trolly nebo lidi na opačné straně, než stojí Vyvadil, zbavoval jsem se lidí, kteří zpochybňovali mé správcovství, a ignoroval hlášení na mé přátele a kolegy, kteří skupinu zahlcovali záměrně zavádějícími dotazy a obviňovali druhé z toho, že jsou placeni Spojenými státy.
Nastal chaos, což bylo super. Vyvadil ale najel tak autoritativní a samozřejmý tón, že jsem si připadal jak ve snu. Považte tu dikci, rétoriku.
Válka, velitel, šéf může být jen jeden. Stačilo ale Vyvadilovi podlézat, chválit jeho ego a ve všem s ním souhlasit – a dostali jsme se dále, začal s námi domlouvat schůzku. Založili jsme s dalšími asi čtyřiceti naprosto skvělými lidmi konspirační skupinu a domlouvali se, kam až tohle necháme zajít a jaké máme možnosti z Vyvadila udělat šaška a jeho organizaci potopit. Na schůzku jsem chtěl jít a dotáhnout tenhle žert na další úroveň, jenže druhý den ráno se stalo něco, s čím jsme trošku počítali.
Někdo mě Vyvadilovi udal a on si nejspíš dal konečně trochu práci a prohlédl si můj profil. Všiml si konečně i mých přátel, kteří o tomto trollingu diskutovali. Zbavil mě tedy administrátorské funkce a vyčinil mi za zradu. Jenže!
Vyvadila někdy v poledne dostihl jeho kognitivní defekt a jmenoval mě správcem znova. S ostatními jsem na to chvíli zíral a nevěřil vlastním očím. Může být opravdu tak…? Jmenoval jsem obratem správcem několik dalších lidí z naší konspirace a promázavali jsme lidi, kteří by mohli odhalit, kdo ve skutečnosti jsme. Domlouvali jsme Vyvadilovi dodávky propagačních materiálů, slibovali podporu, lidi, organizaci blokací. Vznikla i blokádní píseň.
Zároveň část členů skupiny (konspirátoři) začala zcela nekriticky velebit moje vedení skupiny, které nepřinášelo nic jiného než chaos, neschopnost se na čemkoli domluvit, neustálé promazávání uživatelů, podezření ze zrady a zkrátka zcela toxické prostředí.
Vyvadil byl však zcela nekriticky nadšený z rostoucího počtu členů skupiny (z níž už aspoň polovina byli lidé od nás) a snažil se jaksi do stránky vnést řád, což jsme mu neustále sabotovali. Skutečnost, že mě stále nedokázal prokouknout, byla… já nevím, nejsem psychiatr.
Nemohl jsem stíhat vše archivovat, protože palba byla nepřetržitá. Ale ať už to byl člověk, který mistrně všechny obtěžoval úmyslně špatným pravopisem a neustále se dožadoval instrukcí, protože má v práci velkou tiskárnu, co tiskne plakáty A3 a on je přes noc může vytisknout, protože v práci nikdo není, nebo bezpočet dalších, kteří se tvářili, že jsou proti konvoji, ale zahlcovali stránku balastem, byli všichni prostě skvělí.
Sranda netrvala tak dlouho, jak jsme chtěli, ale rozhodně natolik dlouho, abychom mohli seriózně diskutovat o tom, jaký přesně mozkový defekt Vyvadil má. Byl jsem ovšem nakonec odhalen, protože důkazy se vršily na takovou hromadu, kterou ani zcela slepý Vyvadil nemohl přehlédnout. Zbavil mě adminských práv a přestal se mnou komunikovat.
Napsal jsem ještě své povzdechnutí, kde jsem si vymyslel svého věrného psího společníka Bimba. Je bohužel jen fiktivní, ale psa moc chci. Házel bych mu klacek, on by mi ho nosil, drbal bych ho za ušima, on by mě všude doprovázel.
Vyvadil byl však nelítostný. Dal nám své ultimátum. Všimněte si, jaký používá jazyk. Člověk, který ostatním spílá do fašistů a fanatiků používá termíny jako „polofašistický havloid“ (co je vlastně „polofašistický“?), český Breivik a podobně. Nechybí ani pasování se do role pronásledovaného mesiáše, Krista moderní doby.
A to byl konec, byl jsem ze skupiny vyloučen, administrátorská práva jsem ztratil já i mí dva kolegové. Někdo by to považoval za prohru, ale já věřím, že jediní schopní něco zorganizovat jsme byli právě my a další, kteří ve skupině zůstali, nicméně trollí Vyvadila s jeho fanklubem dál. Co vím, nastala ve skupině atmosféra nedůvěry, až paranoii – a nic se opravdu nedomluví.
Protože jestli nám něco tohle o pro-blokujících lidech sympatizujících s Putinovým režimem a fanaticky nenávidějících cokoli západního něco řeklo, pak především to, že jsou zcela neschopní.
Chtěl bych strašně poděkovat všem, kteří se na tomhle podíleli a pomáhali. Byli jste naprosto famózní, nemělo by to bez vás smysl, byla to s vámi ohromná sranda. Nevím jak bych vás tu všechny vyjmenoval, ale vy víte, koho myslím. Snad se nám někdy podaří udělat ještě něco podobného, ne-li lepšího.
A ještě pár ukázek nakonec: